Horolezecký kurz 2014

V pondělí 22. října jsme brzy ráno odjeli vlakem do Nového Boru. Z nádraží jsme se přesunuli pěšky na základnu do Radvance u Sloupu v Čechách. Horolezecké výcvikové středisko se nachází na samotě u lesa, obklopené pískovcovými skálami, které horolezci využívajík výcviku. První den byl věnován základům, které musí každý zvládat, než začne s vlastním horolezením. Především jsme se učili 8 základních uzlů (např. osmičkový, ambulanční, navazovací atd.). Večer mezi nás přišel majitel výcvikového střediska p. Josef Rybička, bývalý reprezentant ČR, a účastník řady úspěšných expedicí naosmitisícovky. Prostřednictvím jeho vyprávění, doplněného diapozitivy, jsme se dozvěděli spoustu velmi zajímavých informací o horolezectví. Některé fotografie byly dech beroucí.

V úterý 23. října ráno po tradiční rozcvičce a vydatné snídani jsme vyrazili do Nového Boru. Cesta byla po ránu velice náročná s plnými žaludky. Okolo půl dvanácté jsme dorazili do Nového Boru, kde se nachází místní tělocvična s horolezeckou stěnou. Na horolezecké stěně jsme museli vylézt pravou i levou část stěny a dolů pakslaňovat. Po povinném výstupu jsme se posilnili a zhlédli ukázky lezení se spodním jištěním, jak špatnou, tak i správnou verzi. Po této ukázce, byla možnost dobrovolně si vyzkoušet, lézt jakoukoliv barvu stěny - obtížnost. Velkým oříškem byla modrá barva stěny. Večerní program byl vyplněn „uzlovkou“, kde jsme byli zkoušeni z těchto uzlů: plochá spojka, zkracovačka, osmičkový uzel, utahovací, povolovací, dračísmyčka, lodní uzel, rybářský uzel. Všichni jsme to zvládli a to byl také předpoklad, abychom druhý den mohli postoupit k dalším částem výcviku.

Ve středu 24. října kurzu jsme se po unaveném ránu a dlouhém probouzení nasnídali a následovalo prvotní slaňování na menší skalní stěně o výšce přibližně 7 metrů. Všichni jsme se to vyzkoušeli. Pak jsme se měli na obědovou přestávku, což znamenalo pěší pochod do zdejší restaurace „U mlejna“. Po výtečném obědě jsme se vydali na nedaleké Havraní skály, u kterých jsme obdivovali skalní útvary. Kolem třetí hodiny dorazil pan Rybička, který nám zajistil lanem cestu na cvičný pískovcový komín, což byl pro všechny ohromný zážitek. Zkušení horolezci p.Brož a p. Mateiciuc nám pomáhali tento skalní útvar zdolat. Protože to bylo velmi náročné, tak větší část z nás trénovala na cvičné pískovcové stěně slaňování. Na konci vydařeného dne jsme všichni uvítali vydatnou večeři a unaveni zalehli do svých postelí a obávali se nočního akce. Asi půl hodiny po večerce byl vyhlášen poplach a následovala časovka v běhu do Havraních skal. Všichni jsme se vrátili unavení, ale spokojení.

Čtvrtek 25. října čtvrtý den dopoledne jsme opět trénovali výstup na pískovcovou stěnu a slaňování. Čekali jsme, až vyschnou skály a nám bude umožněno pokračovat ve výstupu na cvičný „komín“. Bohužel před obědem přišel déšť a my už jako zkušení horolezci věděli, že na mokrý pískovec se nesmí lézt. Jako náhradní program byl zvolen pěší výlet na hrad Sloup a blízkou rozhlednu, sice bychom raději lezli, ale trocha historie nám určitě neuškodila. Večerní program se nesli v duchu ukončení kurzu. Těsně po večeři následovalo vyhodnocení noční časovky a slavnostní předání certifikátů o absolvování kurzu. Závěr loučení s kurzem se odehrál u ohně, kde jsme si zapěli a opekli buřty.

Pátek 26. října byl poslední den kurzu ráno po snídani jsme si zabalili a uklidili základnu. Následně jsme ji ve stejném pořádku, v jakém jsme ji převzali, předali p. Rybičkovi. Naposledy jsme se rozhlédli, udělali poslední společné foto – důkaz toho, že jsme to všichni zvládli, a vydali jsme se pěšky na vlak do Nového Boru. Závěrem my žáci třídy 3. BP děkujeme všem, kteří pro nás tento nevšední zážitek připravili: p. Plevovi za přípravu a organizaci kurzu, p. třídnímu Ritschelovi za logistiku, p. Brožovi a p. Mateiciucovi za odbornou pomoc při horolezení, p. Rybičkovi za vstřícnost a zajímavou přednášku. Už se těšíme na další kurz, ale zároveň poslední, tentokrát jedeme na ostrov ELBA v Itálii.

Více fotografií ZDE